Jak se Brno stalo velkoměstem

Zrod města leží v polovině 19. století. Roku 1851 bylo spojeno 27 obcí, a tím byl vytvořen městský charakter. Tento vývoj ukončily první svobodné volby starosty. Pro roky 1854 - 1855 to byl Anton Haberler. Po něm následovalo, až do zřízení Československé republiky (1918) dalších osm německých starostů. Chcete-li se o nich a o jejich působení pro rozvoj města dozvědět více, klikněte na "němečtí starostové Brna"

Přerod ve město byl urychlen vybudováním mnoha veřejných zařízení - vedení plynu a vody, kanalizace, zpevnění ulic a jejich osvětlení, dobročinná zařízení atd. atd.. Již do té doby velice významný průmysl byl podporován ještě více.

Kulturní život v Brně

Divadelní život - městské divadlo
Německý dům

Stále ještě ale bylo jádro města obýváno především Němci, zatímco do fabrik proudili každý den dělníci z předměstí a okolí .

Tento stav doznal po založení ČSR (první československé republiky) podstatnou proměnu, která nebyla bez následků. Bezpochyb tíhlo vše po změnách, neboť od začlenění 27 obcí v roce 1851 uběhlo mnoho času a došlo k řadě změn. Karel Kuča k tomu napsal v "BRNO" (z roku 2000):

Správní rozšíření města Brna v roce 1919

„16. 4. 1919 bylo město Brno rozšířeno o města Královo pole a Husovice a obce Židenice, Juliánov, Maloměřice, Obřany, Řečkovice, Medlánky, Žabovřesky, Komín, Jundrov, Kamenný mlýn, Kohoutovice, Bohunice, Přízřenice, Starý a Nový lískovec, Dolní a horní Heršpice, Komárov, Černovice, Brněnské Ivanovice, Tuřany a Slatina. Tím se plocha města zvětšila z 1732 hektarů na 12379 hektarů (v roce 1930 na 12376 hektarů). Tímto opatřením se konečně dosáhlo prostoru velkého Brna, jehož vývoj umožňoval koncepční tvorbu v období první demokratické republiky. Plocha Brna se již v následujících letech neměnila. Teprve v roce 1937 projevilo městečko Líšeň zájem na integraci, ta však mohla být provedena teprve v roce 1944.“ Bez pochyb zůstává fakt, že toto rozšíření předznamenalo rozvoj směrem k modernímu velkoměstu.

Komentář redakce:
Co ovšem zůstalo někde opomenuto je fakt, že ohleduplná správní struktura vzhledem k oběma národnostem, tak jako to bylo možné ba dokonce potřebné o několik let dříve v „Moravském vyrovnání“. Očividně byl nový "panovnický" národ natolik opojen novým státem, že rady stále ještě ne příliš starých „předchůdců“ nebral vážně.

Divadelní život - městské divadlo

theater1.jpg (13036 Byte)

Divadelní život Brna lze sledovat a doložit až do roku 1669. Brno dostalo dřevěnou operu teprve roku 1734; byla to pozdější budova Reduty na Zelném trhu. Bohužel vyhořela roku 1785 poprvé a roku 1786 podruhé. Po třetím požáru roku 1870 se využívalo nouzových divadel až mohlo být 14. listopadu 1882 slavnostně otevřeno nové, městské divadlo, které bylo financováno z darů německých občanů a průmyslníků. Protože jako první divadlo kontinentu bylo vybaveno elektrickým osvětlením, přicestoval na jeho otevření dokonce Thomas Alva Edison, vynálezce a konstruktér první žárovky.

Stavba divadla a elektrické osvětlení jsou spojeny s brněnským starostou Gustavem Winterhollerem, který se později kvůli svým zásluhám stal čestným občanem města a podle kterého bylo pojmenováno velké náměstí v blízkosti Lužánek (nyní 28. října). (Bohužel musí být na tomto místě poznamenáno, že český nenávistí nasáklý vandalismus po válce zničil veškeré hroby německých čestných občanů.)

Nové divadlo otevřelo možnost přivést do Brna, ať už třeba jen jako hostující, množství významných umělců. Vyvinulo se také v odrazový můstek pro kariéru na vídeňské opeře a v jiných velkých operních domech až po Met v New Yorku. Několik málo jméno to může ilustrovat: Loe Slezak, Maria Jeritza, Attila Hörbiger, Willi Forst a mnoho dalších.

Konec první světové války byl koncem významného německého divadelního života. Jen po dva dny v týdnu měli Němci divadlo, které převzali Češi, za vysoký pronájem k dispozici. Reduta a scéna Německého domu pomohly, aby divadelní život neumřel. Městské divadlo mohlo být sice po zřízení protektorátu Böhmen und Mähren opět zabráno a v něm hráno, ale problémy spojené s válkou se v něm odrážely stále silněji. Přesto se hrálo, až všemu učinilo konec vyhnání Němců.

Německý dům

V neposlední řadě existence "Besedního domu" přiměla později německé kruhy usilovat o vytvoření místa společenského a duchovního německého života. Hnací silou byl brněnský průmyslník Friedrich Wannieck, podporován početnými německými spolky. Roku 1889 se začalo stavět, roku 1891 byl dostavěn a 21. května slavnostně otevřen.

Stavba provedena jako pálená s červenými cihlami - obdoba radnic německé pozdní renesance, s bohatě členěnou východní fasádou, se zdobenými arkádami a velkou letní terasou, monumentální vstupní halou a velkým, širokým, volným schodištěm. Ve vrchním podlaží byly umístěny tři slavnostní sály; obzvláště pak velký slavnostní sál s kapacitou 2000 lidí byl jako stvořen pro velké slavnosti. Tam našlo po roce 1918 také naše německé divadlo nové provizorní sídlo.

Kolem Německého domu vznikly hezké sady s pestrými záhony květin, které se svojí čerstvou zelení tvořily půvabný rámec k pěknému, reprezentativnímu domu a tento nechaly působivě vyniknout. Německý dům se brzy stal středem duchovního a společenského života brněnských Němců. Uprostřed na květiny bohatého předparku byl brněnským sochařem Brenek(em) postaven vymodelovaný památník císaře Josefa II. v historickém šatu a nadživotní velikosti. Po obou stranách podstavce stály alegorické postavy. Dvě vlevo symbolizující "Umění a vědu" a dvě vpravo jako symbol "Osvícenství". Podstavec zdobil nápis: "Kaiser Josef II. Die Deutschen Brünns 1892" (Císaři Josefovi II. brněnští Němci 1892), zatímco protilehlou stranu zdobila dříve známá polní scéna u Slavíkovic (Slawikowitz), která představuje císaře Josefa II. jak bere sedlákovi z ruky pluh a oře sám.

Během prvních nocí převratu roku 1918 se tento památník stal jednou z prvních obětí národní nesnášenlivosti, a byl, přes svoji historickou hodnotu, českými legionáři převržen.

Historie Německého domu trvala od roku 1891 až do roku 1945, celkem tedy 54 let. Byl to věrný průvodce dvou generací v časech dobrých i zlých.

Zažil vzestup a úspěchy německého Brna na přelomu století, viděl ve svých prostorách v průběhu let téměř všechny německé obyvatele města, význačné postavy duchovního života, úředníky a dělníky, skromné řemeslníky, průmyslníky, obchodníky, ale i německé sedláky z okolí. Nesčetným na zážitky bohatým večerům a slavnostním zábavám propůjčil svůj vznešeně skvostný rámec. Velké koncerty s barevnými tóny orchestrů, s umělci světového jména, prominentní hosty ze všech koutů německé jazykové oblasti, básnická čtení shromáždění se střídaly v pestrém sledu. Vždy ale byly všechny akce manifestací německého Brna.

Snímek ruiny Německého domu

Poškození Německého domu bombardováním posloužilo jako záminka k jeho stržení a srovnání se zemí, k čemž byli využiti němečtí zajatci.

Dies ist der 1203587. Aufruf dieser Seiten seit dem 01.02.2001.
© 2001-2017 BRUNA e.V.